Soustředění Ohnivce Městečko na hranici Česko - polského přátelství se neslo ve sportovním duchu.
Podnikavým sousedům jsme se neposmívali, ono také není čemu.
Slovní zásobu si vylepšil hlavně malej Čáp, nikoliv však v jazyce polském.
Hřebeny Orlických hor se vyhřívaly v únorových paprscích a nezvedená banda z Křivoklátska jim zlatavé špagetky slunce s chutí ujídala. Stopy pro běžkaře byly jak vyskládané z polárkových dortů, někteří jich za cestu spořádali i několik a odnesli to navíc odřeninami.
Chata Rampušák zavírala v 7 hodin, pečivo bylo jen na objednávku a Chata Orlice měla ponejvíce pro jistotu zhasnuto. Asi se jim dostalo varování před Standovou družinou. Nakonec si nás ale zachovalá paní provozní myslím oblíbila. V andělské vsi Neratově zas nebyli zvyklí na tak hlučnou společnost.
Žabí princ si občas pletl chalupu s veřejnými záchodky a pletl si i postýlky. A jako správný řeznický synek měl stálý úsměv na chrupu a chtěl se družit s okolními hotýlky.
Cesta k lásce vede podle mladé generace do Chocně nebo přes mobilní aplikaci.
Pan Mirek dorazil vybaven štěpenými bílkovinami, Coffee Mr. Brown a cigaretovými balíčky. Po snídani šampionů raději nevylézal z pod přikrývky.
Víte, co je islámský záchvat? To raději nechtějte.
M.holky se staly pojmem. To bych zas já osobně věděl rád.
Předseda, Kůča a Hadřík se dozvěděli, že jsou čistí, zejména pro funkce ve fotbalu. To se vědělo už dávno.
Lojza s Hadříkem konečně zahráli. Přiznávka vibrovala mužnými těly do ranních hodin.
Zlatou medaili si na Rasovnu odvezla Pájova tlačenka a umaštěné ocenění získal rovněž Čápův hřbet s jablky a chlebovou kůrkou.
Poštovní schránka na rohu ulice byla vstupní branou do trenérových sněžných bažin. Jeho kulišárny na nás byly vykonávány každé ráno od 7:30 do 11:45, pak se šlo na Kubišovou.
Žádné komentáře:
Okomentovat