Opět ve smyslech,
opět v realitě,
sněhové kalamitě,
hebcí jak králičí slech...
Jsme zpět po tradičním výletu do sklípku, tanentokráte do Velkých Pavlovic k panu Reichmanovi, ulice Zelnice.
Co všechno ze zážitků můžu psát nebo nepsat? Už o tom přemýšlím celý den, a výsledkem je, že vím, že myslím, že nevím. Páteční sraz souboru byl bez kolizí, kontrola hygienických potřeb proběhla bez závad (Kontrolu provedli: Kučera Jan a Hadrava Jiří, zápis je k dispozici). Skupinka cigaretových amaniaků a jejich pokašlávající apendixové nastoupili krátce po deváté do busu "žluťáska" a právě včas, protože se strhla první letošní chumelenice, která nabírala síly. A už se rozbalují svačiny - řízečky i obložené housky od maminek. A láhve zelené od tatínků, tedy jak kterých, posykávají první otvíraná piva. Decentní konverzace se mění na děsnej řev, první čůrání z jižní spojky v Krči. To už se šineme k popolednímu hladu, který jako obvykle zaháníme ve Velké Bíteši u Raušů. Slavný rodinnný podnik je fajn. Pak přejeme během jízdy břím Králům k 55. narozeninám. Do Pavlovic přijíždíme poměrně brzy, ale někteří vypadají jako že spíš pozdě. Ubytování hned vedle hřiště, restaurant o patro níž. Mají tady pěknej plácek, hrají tuším I. A třídu, přátelák ale radši nevyjednáváme a jdeme na večeři.
Poté už Ruda nasazuje dlouhý krok a mažem do sklípku. Ovšem bez Urbise, ten si našel nové hezčí kamarády, a tvrdí, že vinárna se se sklípkem nedá srovnat a chce zůstat. Nakonec pod bedlivým dohledem Jarina přichází i on. Do sklípku je to od ubytovny dost daleko, fučí vítr, mrzne, cesta zpět nebude žádná hašlerka ani bompar.
Mladý vinohradník, pan Reichman, nás provází sklípkem, ochutnáváme, ve sklepě je poměrně teplo a divný čmuch, trochu rozpaky, ale pak si sedáme jíme pijeme, pijeme, pijeme... Someliéři diskutují. Nálada výborná, víno nám taky chutná...Začínám vyluzovat zvuky z kytary a hrdla, písně vážící se k vínu moc neumím, takže frčí Pražskej démon a Měla jsme já pejska, mládež je nadšená - starci spíš mlčí. Padají skleničky, PU se zamiloval do paní Leničky a Voko si bere buben. Koncert stařešinů začíná. A pokračuje do rána, kdy 1,5 km na necložnu Voko bubnuje pod okny vyděšených Pavlovičanů.
Počítáme ztráty, bolavá břicha, průjmy, nevolnosti... Jde se snídat. Žuňas tvrdí, že tohle jsou švédské stoly, Vašík Í Král tvrdí, že nikoli...po hodině dohady utichají, když jsou všichni nažraní. Kolika druhy jídla je tedy definován švédský stůl? Nevíte někdo?
Balíme a jedem. Cesta uprašuje, v Dejvicích vysazujeme Kůču na metro - jde do roboty, Čáp má problémy s močovým měchýřem, někteří už opět s alkoholem. Do Městečka jedeme přes Křivoklát, jenže u hradu je silnice nesjízdná, čekáme na silničáře, kluky jedny voranžový, u kamen na růžku, s Čápem ladíme, Čáp krade koště. Ale z ušlechtilých důvodů, jako hudební nástroj, budiž mu odpuštěno.
Hodný pan řidič nás vysazuje přímo před dveřmi Grandu a ten nás nějakým záhadným pnutím tlaků vcucne dovnitř. Pražský démon revival má druhý koncert, Ivet dobou náladu a tak zájezd končí spokojeně, tedy za dveřmi Grandu, jak pro koho doma nevím... Ale jo, určitě vás vaše ženy přivítaly polibkem a milými slovy.
